Pri CP si mydlář připraví všechny oleje a louh dle svého receptu. Oleje ohřeje na teplotu do 42 °C, nebo méně dle potřeb receptury. Hydroxid rozpustí v tekutině (voda, hydrolát, výluh, mléko a podobně). Obě složky smíchá, přidá vůni (parfém, esenciální olej) a další složky, které si zvolil. Podle délky a způsobu míchání vznikne různě hustá hmota, kterou plní do forem. V okamžiku lití do formy je rakce hydroxidu s olejem ukončena odhadem tak na 20%. Zbytek reakce tedy dobíhá následně. V čase do 24hodin po nalití proběhne její největší část, obecně provázená tzv. gelovou fází (která ale při některých recepturách nemusí proběhnout- potom je ale doba zrání o něco delší). U CP je nezbytné nechat mýdlo zrát, je to doba, kdy dobíhá chemická reakce (nejdůležitější aspekt zrání) a mýdlo schne a tvrdne.

Mýdlo vyrobené metodou za studena, tedy MUSÍ ZRÁT. Minimálně se uvádí 4 týdny, určitě však tak dlouho, dokud všechen volný hydroxid nezreaguje s olejem.

Výhoda CP je velká variabilita v hustotě hmoty, lze si s ní hrát a také proto mnoho mydlářů pouští uzdu své fantazii a používá širokou škálu mydlářských technik pro zdobení, barvení i lití hmoty do forem (např: Swirl, One pot wonder, Ombre, Landscape, Taiwan swirl a mnoho dalších). V mydlářském řemesle se po celém světě pořádají i soutěže pro dané techniky (zahraniční například Soap Challenge club, v tuzemsku jsou občasné soutěže vyhlašovány na FB skupině Mydlársky učni)

Dlouze o metodě za tepla, dále jen HP (Hot Process)

V HP metodě by se mohlo zdát, že vše probíhá stejně jako u CP a na začátku to také tak je. Mydlář si také připraví všechny suroviny dle svého receptu. :D

A teď hlavní a zásadní rozdíl

mydlář si rozdělí oleje na základní a výživné. Tedy oddělí oleje, které tvoří základ mýdla (to co myje). A zvlášť si připraví výživné oleje (to co pečuje)

A ta teplota?

No jasný, má to víc horké :). HP je dobré začínat od 60 °C, ale může začít i na 95 °C.
POZOR rozdíl v reakci hmoty je obrovský, proto se začátečníkům nedoporučuje překračovat teplotu vstupních surovin právě těch 60 °C.
Teploty přes 80 °C jsou vhodné pro mydláře, kteří vědí, co mohou čekat. Nezapomeňme, že pracujeme s materiálem, který je extrémně zásaditý a v tuto chvíli i horký a tedy má tendence proměnit se ve vulkán.

Jak to tedy probíhá?

Mydlář si smíchá základní oleje s hydroxidem a řídí proces vaření mýdla až do konce. Tedy míchá hmotu až dokud všechen hydroxid nezreaguje s olejem. Velkým pomocníkem je zde teplota. Už tím, že se začíná na vyšší teplotě se proces urychluje. Další teplo je vhodně do reakce přidat (vodní lázeň, pomalý hrnec). A nezanedbatelnou část tepla si mýdlo "vyrobí samo" při chemické reakci.

Vaříme, dokud se v hmotě nenachází žádný volný hydroxid (nutno měřit, pro domácí podmínky je výborný např. roztok Fenolftaleinu). Ve tomto okamžiku přichází ke slovu oleje výživné. Se všemi ostatními aditivy se přidávají do mýdla až v této fázi. Ostatními aditivy jsou myšleny esenciální oleje, rostlinné složky, jíly, mléčné složky a další dobrůtky. Prostě to, co dělá mýdlo neobyčejným.

Výhody a nevýhody HP

Tak výhoda by po přečtení měla být jasná. A to je složení mýdla. Hydroxid nám nezničí nic ze složek, které chceme zachovat. Pro které by setkání s louhem mělo fatální následky, byly by zničeny. Nevýhody jsou zde ale značné. HP je mnohem pracnější. Nejde při něm vyrobit více mýdla najednou (můj fyzický limit jsou 4kg mýdla). A mýdla vyrobená metodou za tepla jsou ošklivá :D :D :)

No ve skutečnosti jsou rustikální a mají své kouzlo. Jenže moc velký design v něm neočekávejme. I když existují HP mistři, kteři i techniku výroby mýdla za tepla dotáhli i k parádnímu designu. Ale ruku na srdce, to u HP mýdla není třeba očekávat.